Je to Černé nebo je to Bílé?

Je to Černé nebo je to Bílé?
Na sv. Štěpána jsme si s dcerou vyšly do čerstvě zasněženého anglického zámeckého parku v Horšovském Týně. Na cestě jsme si povídaly o všem možném, aktuálně o tom, jak neustále všechno hodnotíme. Dobré nebo špatné, správné nebo nesprávné, příjemné nebo nepříjemné. A jak se tím můžeme dostat do slepé uličky, hlavně když jde o komunikaci
s blízkými lidmi, se kterými se během roku moc nevidíme a potkáme se o Vánocích. Jak to může vést ke lpění na vlastním pohledu a v důsledku k "drhnutí" ve vztazích (řečeno velmi mírně).
Asi to všichni známe.
    
Je zajímavé, že se nám to děje automaticky - vlastně "za to nemůžeme".
Náš emoční mozek nesmírně rychle rozhoduje o všem, co vidíme, slyšíme, cítíme, myslíme. Jeho okamžitá reakce je v podstatě černobílá: "tohle chci" nebo "tohle nechci". Jinými slovy "ANO" nebo "NE".  Pokud něco vyhodnotíme jako "NE", potřebujeme rychle reagovat, abychom primárně unikli nebezpečí.
 
Je to evolucí dané nastavení našeho organismu, které nás chrání. V těle se nám aktivizují takzvané "dráhy odporu". Ty mimo jiné způsobují, že se dostáváme do tunelového vidění a ztrácíme schopnost nahlížet na to, co se děje, z širší perspektivy. Což je užitečné při ohrožení života.
 
Když jde ale o situace s dětmi a v rodině, ve většině případů to není o přežití (i když někdo by tady možná polemizoval:)).
 
Přesto na činy nebo slova, se kterými nesouhlasíme, náš organismus reaguje stejným odporem, stejným tunelem. A my ztrácíme nadhled. Vidíme druhého skrze své myšlenky a pocity, které se nám rojí v hlavě a v těle, automaticky hodnotíme skrze vzorce získané z vlastní výchovy a dalších zkušeností, které nás formovaly. Vidíme černobíle (pravda, někdy i rudě:( ), chybí nám odstup. Odstup, který by nabídl prostor pro to být zvědavý na všechny barvy a rozlišovat jejich nesčetné odstíny. 
Naštěstí máme jako lidé schopnost uvědomění. Pokud rozvíjíme schopnost uvědomovat si, co se v nás děje, můžeme pozorovat i ty své jednoznačné soudy. Z té větší výšky pak tu černou a bílou můžeme vnímat jen jako dvě barvy z tisíců dalších.

Je to nesmírně úlevné a osvobozující. Jak pro nás samotné, tak pro naše blízké. Svět opravdu není černobílý.